Dnes je na pracovním trhu velice složitá situace, kdy je o volné pozice nouze. Spíše na pracovním trhu můžeme sledovat převis poptávky nad nabídkou. Získat tedy velmi dobře placenou pozici, není příliš snadné. Kdo tuto práci získá, muže být velice spokojen.
Popíšeme si nyní neobvyklou situaci, s kterou se běžně na trhu práce asi nesetkáváme, ale výjimky potvrzují pravidlo. Hlavní roli zde sehrála nespokojenost pracovního kolektivu s jedním z jeho členů. Připomínáme, že popsaná situace je z reálného prostředí jednoho nejmenovaného českého podniku, a mohli bychom tedy počítat se střízlivým odhadem, že i jiná pracoviště mohou obdobné situaci v nejbližší době čelit, protože schopných zaměstnanců bude ubývat.
Nejen vedoucí, ale i řadoví zaměstnanci byli nespokojeni se zaměstnankyní, s paní před penzí, s kterou sdíleli jedno pracoviště. Paní byla velice pracovitá, pečlivá a měla organizační schopnosti. Nicméně, chyběla jí schopnost jednání s lidmi, neboli takt. Ještě lépe řečeno, paní se považovala vzhledem ke svým schopnostem a věku za nadřazenou nad ostatními, a podle toho také tak jednala se všemi ostatními. Lidé jí neupírali její schopnosti, ba naopak si jí vážili, ale vždy existuje jistá míra přijatelného chování, která by neměla za žádných okolností uškodit. Ovšem, s úspěchem přichází i pád. V momentu, kdy se paní domnívala, že vzhledem ke svému postavení může cokoliv, tak svoji domnělou nadřazenost začala projevovat hrubým slovníkem a urážkami svých kolegů, které považovala za neschopné, a pokud nebylo po její vůli, také je velice ráda urážela.
Mnoho kolegů častovala urážkami, které patří spíše mezi štamgasty neboli pravidelné návštěvníky restauračního zařízení III. cenové skupiny, a nelze je snad ani v seriozním magazínu reprodukovat. Období, během kterého bylo její chování tolerováno, bylo dlouhé. Žádný podnik by neměl mít zájem propustit schopného zaměstnance. Nicméně, dotčený podnik ho neměl, ačkoliv chování jeho zaměstnankyně nebylo zrovna dvakrát snesitelné, i v případech pokud se dotýkalo některých klientů firmy. Rozhodování vedení podniku nebylo snadné, ale nakonec se rozhodlo pro radikální řez. Avšak, osnovali až příliš dlouhou akci, při níž by se dotyčné efektivně (pro podnik) zbavili. V celé záležitosti ale rozhodovaly city, a paní dostala přinejmenším třikrát šanci na svém špatném přístupu k ostatním zapracovat, ale snaha vedení, ale i kolektivu byla marná. Ostatní zaměstnanci začali pomalu na její chování odpovídat odmítavými postoji, což v paní evokovalo hrubší jednání s okolím, snad stále podmíněné představou její naprosté dokonalosti. Nicméně, podniku ubývali klienti, na kterých byl existenčně závislý. Pokud by podnik padl, padlo by s ním i 53 zaměstnanců, nejen z výrobního provozu, ale i z vedení. Padlo tedy konečné rozhodnutí rozvázat s paní pracovní poměr.
Nicméně, naše vyprávění má ale dozvuky. V okamžiku, kdy podnik hledal náhradu bez jejího vědomí, alespoň byl o tom přesvědčen, dotyčná dáma si v klidu vyřizovala pracovní pozici u nového zaměstnavatele bez vědomí kohokoliv z pracoviště, ani svého nadřízeného. Současnému zaměstnavateli takzvaně „vypálila rybník“ rychlou výpovědí z pracovního poměru z její strany. Je nutné dodat, paní si novou pozicí finančně i kariérně polepšila. Nyní, ale záleží pouze na ní, jestli si nové místo udrží.
K tomuto výjimečnému zvratu ve vývoji přispěla jedna zásadní okolnost, že dnes vesměs z podniků se zaměstnanci neodcházejí jejich pracovní posudky. Jako v našem případě, ani poškozený podnik, ani podnik, který přijímá, může být postaven do té situace, že ve výběrovém řízení se řídí pouze doklady o výši dosaženého vzdělání a subjektivním pocitem z osoby žadatele o volnou pracovní pozici. Pozor, nikdy ale nemůžeme za žádných okolností dát na první dojem!
