Zdroje financování
Zdroje financování podniku jsou dvojího druhu – buď vlastní, tedy například vlastní zisk (nejvíce používaný zdroj financování), odpisy či jiné, specifické zdroje podniku (firma se zbavuje nepotřebného majetku – prodej nemovitostí, movitého majetku a podobně) – nebo cizí zdroje jako je dodavatelský úvěr, závazky vůči státu a zaměstnancům, rezervy stanovené zákonem, bankovní úvěry, nebankovní zdroje jako dary, dotace a podobně, zálohy odběratelů, emise cenných papírů, forfaiting, faktoring, venturní kapitál, leasing.
Podíl mezi vlastním a cizím zdrojem podnikání je u každé firmy odlišný. V průmyslových podnicích většinou převládá vlastní kapitál, u obchodních společností je poměr 50:50 a u peněžních společností převládá kapitál cizí. Tento poměr závisí také na struktuře majetku, na subjektivním postoji majitele, na úrokové míře bank či na samotné výkonnosti podniku.
Vlastní zdroje
Zisk = společnost reinvestuje svůj zdaněný zisk, kapitál tedy akumuluje a svým růstem se společnost dostává do koloběhu opatření kapitálu, jehož část opět investuje.
Odpisy = mají dvojí funkci, nákladovou a zdrojovou a vytvářejí zdroje pro další investice. Odpisy znamenají pro firmu náklad, který v daném účetním období nestál firmu žádné finance. Firma má tedy účetně náklady, ale fyzicky finance zůstávají a snižuje se daň z příjmu.
Cizí zdroje
- jedná se o návratný kapitál, který podnik musí do určité doby splatit věřitelům. Za poskytnutí tohoto kapitálu musí podnik platit úroky nebo jiné poplatky, které pak dělíme podle doby splatnosti
- důvody k použití cizích zdrojů k financování podnikatelské činnosti = nedostatek vlastních zdrojů, cizí zdroje jsou většinou levnější než vlastní, úroky z úvěru se účetně chovají jako náklad a tak snižují daň z příjmu. Nevýhodou je, že cizí zdroje zvyšují zadluženost podniku a tím snižují jeho finanční stabilitu, každý další dluh je dražší.
Dodavatelský úvěr = dodavatelský úvěr poskytuje každá firma, která dodává na fakturu, tedy dodává s odloženou splatností. Po dobu splatnosti dodavatel odběratele bezúročně úvěruje. Dodavatelský úvěr řadíme většinou mezi krátkodobé zdroje financování (splatnost do 1 roku).
Závazky vůči státu a vůči institucím sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění.
Závazky vůči zaměstnancům = společnost je v dlužnickém stavu vůči svým zaměstnancům, když jim platí mzdu se zpožděním. Tento zdroj financování patří opět ke krátkodobým.
Rezervy stanovené zákonem = rezervy se vytváření k předem určenému účelu a tyto finance jsou oproštěny od daně z příjmu. Účetně chovají jako náklad. Jejich způsob tvorby musí být prokazatelný. Společnost tvoří buď rezervy na opravy dlouhodobého majetku, rezerva pěstební činnosti a ostatní rezervy jako například rezerva na vypřádání důlních vod, rezerva na odbahnění rybníka,…
Bankovní úvěry = dělíme dle doby splatnosti na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé.
- krátkodobé bankovní úvěry
- kontokorentní = firma může jít na svém běžném účtu krátkodobě do mínusu. Čerpá tak úvěr bez schválení bankou (do výše stanovené bankou v rámci smlouvy o běžném účtu)
- eskontní = banka odkoupí od společnosti směnku za cenu sníženou o dohodnutý úrok a eskontní provizi, ale pokud není v dohodnutém termínu směnka dlužníkem uhrazena v plné výši, banka ji původnímu majiteli vrací k vymáhání a žádá zpět poskytnuté peníze
- lombardní = úvěr, který je krytý movitou zástavou
- revolvingový = banka doplňuje po určitou dobu úvěr, který je již vyčerpaný a splacený
- střednědobé bankovní úvěry
- lombardní a revolvingový
- hypoteční = úvěr krytý hypotékou, tedy zástavou nemovitosti
Dary a dotace = tento zdroj financování se používá velmi okrajově u specifických podnikatelských firem. Nejčastěji jsou využívány zemědělstvím.
Zálohy odběratelů = odběratel uhradí zálohu dopředu na základě dodavatelem vystavené zálohové faktury, dodavatel pak z této zálohy financuje své podnikatelské kroky. Patří mezi krátkodobé zdroje.
Emise cenný papírů = směnky a dluhopisy. U směnek je dobou splatnosti většinou jeden rok, patří tak ke zdrojům krátkodobým. Vydání dluhopisů je naopak zdrojem dlouhodobým.
Forfaiting = zajištění exportních pohledávek, které jsou v budoucnosti splatné bankou nebo specializovanou bankovní institucí (forfaiterem) bez postihu na původního věřitele. Forfaiter předem uzavírá smlouvu s vývozcem. Ve smlouvě jsou stanoveny podmínky budoucího odkupu dané pohledávky. Zpravidla se odkupují pohledávky ve výši minimálně 1 milion Kč se splatností do 10 let. Forfaiting dělíme na vývozní, dovozní a finanční.
Faktoring = odkup krátkodobých pohledávek bez postihu vůči původnímu věřiteli. Cenou faktoringu je provize zpravidla ve výši od 0,8 – 3% pohledávky. Odkup pohledávek provádí faktoringová společnost, tedy banka. Faktoring dělíme na 4 druhy – úplný (faktoringová společnost zajišťuje všechny operace jako účetnictví, pojištění, vymáhání apod.), důvěrný (financování pouze vybraných pohledávek), tuzemský (uplatňován pouze ve vnitřním trhu) a zahraniční (služby nebo zboží přecházejí hranice státu).
Venturní kapitál = tedy rizikový kapitál. Je využíván většinou začínajících firem, které potřebují ke startu podnikání větší kapitál, a zároveň nemá majetek, kterým by mohla ručit za poskytnutí úvěru. Pro takové případy mohou tyto firmy využít specializované společnosti. Princip je takový, že investor rizikového kapitálu poskytne finance bez jejich krytí a za to dočasně získává ve firmě podíl z vlastnictví, nezbytně ne majoritní. Za vysoké riziko tak logicky považuje vysokou odměnu v podobě podílu na zisku.
Leasing = operativní (jsme dlouhodobým pronajímatelem a po skončení nájemního vztahu majetek vrátíme, nestane se tedy naším vlastnictvím) a finanční (dlouhodobý majetek si pronajímáme a po skončení splátek jej za zůstatkovou cenu odkoupíme a tak majetek přejde do našeho vlastnictví).
Předcházející díl článku: Financování podniku z cizích zdrojů
Zdroje
http://www.czechinvest.org (cit.: 7. 1. 2014)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Forfaiting (cit.: 7. 1. 2014)
BIŇOVEC, K.: Přehled učiva k maturitní zkoušce z ekonomiky. 1. vyd. Praha. Fortuna, 2001. ISBN 80-7168-747-2.
Vypracoval: Dominik Ulrich
