Historie české měny

První mince byli denáry

Vůbec první mince v českých zemích nechal razit přemyslovský kníže Boleslav I. Denáry, jak se nová měna jmenovala, měla inspiraci v mincích ražených v bavorském Regensburgu. Bohaté zásoby stříbra umožnily navíc velmi kvalitní ražbu, v jedenáctém století za vlády Břetislava I. byla například naprosto běžná jakost stříbra na 0,960, tyto hodnoty ale za Vladislava II. (1140-1158) rychle klesaly, některé denáry pak byly dokonce jen z tence postříbřené mědi.

Přemysl Otakar I. (1192-1193 a 1197-1210) pak nechal razit úplně novou měnu, zvanou brakteáty. Šlo o velmi tenký stříbrný plíšek, vážící obvykle i méně než jeden gram s průměrem zhruba 16 milimetrů.

Další mincí byl pražský groš

V roce 1300 proběhla poslední přemyslovská mincovní reforma, král Václav II. nechal zřídit mincovnu v Kutné Hoře a nechal razit pražský groš, jehož věhlas tehdy obletěl celým tehdejším světem. Nejrozšířenější mince své doby v rámci střední Evropy vážila zhruba 3,5 gramu a měla dnes nevídanou ryzost (933/1000). Pražské groše se razily až do poloviny 16. století, po celou dobu ražby mívaly stejný obraz líce i rubu. Na lícní straně se nacházela stylizovaná česká koruna se jménem panovníka a nápisem Dei Gratia Rex Boemie aneb Z Boží milosti král český. Na rubu pak byl český lev s nápisem Grossi Pragenses neboli Groše pražské.

Jáchymovský tolar

Šestnácté století a příchod habsburkých panovníků do Čech pak inicioval další změnu v českém mincovnictví. Ačkoliv zůstaly groše v oběhu až do roku 1644 jako vedlejší měnová jednotka, do let 1519 až 1528 se datuje ražba takzvaného Jáchymovského tolaru, mince která nalezla inspiraci v saském oběživu zvaném Klappmützentaler. Během krátkého období devíti let se vyrazilo v českých i zahraničních mincovnách zhruba 1,3 miliónu jáchymovských tolarů.

V období po Bílé hoře nastává devalvace české měny, Karel I. z Lichtenštejna podniká kroky ke znehodnocení českých mincí a v roce 1623 nastává dlouho očekávaný státní bankrot. O rok později už krizová situace vyústila v další měnovou reformu, která byla inspirována říšským měnovým systémem a platila až do poloviny osmnáctého věku. Základem se stal tolar, dělící se na 120 krejcarů. Zajímavostí v tomto období je určitě i příběh Albrechta z Valdštejna, který ze svého Frýdlantského vévodství učinil víceméně stát ve státě a během let 1628 a 1634 zde nechal dokonce razit i vlastní měnu.

Marky

V roce 1750 přišla další měnová reforma, stála za ní snaha sjednocení měnového vývoje v Rakousku a v Německu, základem této měnové reformy se stala kolínská marka (234 gramů stříbra, hodnota 10 tolarů). Nastává období konvenční měny (1750-1857), kromě stříbrných mincí se razily i další typy platidel, v roce 1759 například výhradně pro české země vstupuje do oběhu drobná měděná mince zvaná grešle.

Papírová platidla

Poprvé v roce 1762 přišla ke slovu papírová platidla, zvaná též bankocetle (výraz pochází z němčiny; doslova – lístky z banky). Stát se totiž tehdy nevídaně zadlužil a potřeboval stáhnout z oběhu drahé kovy, začal tak vydávat papírová platidla v hodnotě 1 až 1000 zlatých. Bankocetle se ale příliš neujaly, v roce 1811 bylo vyhlášeno jejich znehodnocení. Páté období české měny pak přichází v roce 1857, po další měnové reformě vedené se snahou unifikovat mincovní systém s německy mluvícími zeměmi, novou měnovou jednotkou se stává takzvaná celní libra. Jde o půl kila stříbra, z něhož se razil určitý počet tolarů nebo krejcarů, poprvé v historii byl také zaveden stovkový systém (jeden zlatý je roven stovce krejcarů).

Korunová měna

Mezi léty 1892 a 1918 pak mluvíme o korunové měně, pro kterou se stal základem jeden kilogram mincovního zlata (90% zlata a 10% mědi). Samotné mince se pak řadily do tří kategorií – zlaté mince (vyšší mince), stříbrné mince (nižší mince) a mince z niklu a bronzu (nejnižší mince). Přišla ale první světová válka, velmi rychlá inflace, ražba železných mincí a celkové znehodnocení měny. V roce 1918 byl vyhlášen samostatný Československý stát a zavedena nová korunová měna. V únoru 1919 proběhlo okolkování rakouské měny (neokolkovaná přestala platit) a vše směřovalo k měnové odluce. Na podzim roku 1919 byla vydána první emise korunových platidel, zvaná Koruna československá. I přes krizi v roce 1929 nebo kritickou měnovou reformu z roku 1953 trvá korunová měna dodnes. Největší devalvace české koruny pak nastala za Protektorátu, kdy byl zaveden povinný kurz k říšské marce (1:10) a inflace se počítala až ve stovkách procent.

Česká koruna

Poslední měnová reforma byla uskutečněna s koncem roku 1992, kvůli rozpadu Československa na dva samostatné státy došlo k další měnové odluce. Od 1.1.1993 je v oběhu samostatná česká koruna, která vzhledem k problémům v Eurozóně zřejmě ještě drahnou dobu vydrží.